Z buddhistických pramenů 2

Vděčnost a úcta k rodičům

(Angutara Nikaja 1.)

Co činí člověka špatným?

Špatný člověk - pravil Buddha - jest nevděčný, nezná díků. To shledáváme u špatných lidí: nevděčnost, nevděk. Soubor všeho toho, co činí člověka špatným člověkem, jest toto: nevděčnost, nevděk. Dobrý člověk však jest vděčný, ví, co je vděk. Soubor všeho toho, co činí člověka dobrým člověkem, jest vděčnost, vděk.

Dvě bytosti vám označím, pro které není pravé odplaty. Které dvě to jsou?

Matka a otec. Kdyby kdo svou matku ne jednom rameni nosil a otce na druhém a sta let se takto dožil, kdyby je obsluhoval natíráním, masáží, koupáním a osušováním, ano kdyby na něj dělali svou potřebu, ani tím by ještě neprokázal vděku rodičům a neodplatil jejich dobrodiní.

A kdyby své rodiče dosadil do vlády, do vrchnostenské slávy, do panství nad celou touto velikou, bohatě sedmerými poklady naplněnou zemí, ani tím by ještě neprokázal vděku rodičům a neodplatil jejich dobrodiní. Proč to? Mnoho dobrého prokazují rodiče dětem jako ploditelé, živitelé a vykladači tohoto světa.

Kdo pak své nevěřící rodiče k dokonalé víře přivede a povzbudí a v ní upevní, je, jsou-li zlí, přivede a povzbudí k dokonalé ctnosti a v ní utvrdí, je, jsou-li lakomí, přivede a povzbudí k dokonalé obětavosti a v ní utvrdí, je jsou-li bez rozumu, přivede a povzbudí k dokonalé rozumnosti a v ní utvrdí, ten jedině tím prokázal rodičům vděk, splatí jejich dobrodiní, ano více než splatí.

Z buddhistických pramenů 1.

[Madždžhmanikájó, 129, sv.3, s. 171]

Mnichové, jako se stíny vysokých vrcholků horských snášejí v době západu slunce na zemi, kladou se na ni, rozprostírají se po ní, tak se také snáší k rozumnému muži, když usedl do lenošky nebo se položil na lůžko nebo ulehl na zemi, to, co dříve krásného vykonal myšlením, řečí, skutky, ukládá se to v jeho nitru a rozprostírá se to v něm.

Tehdy si, mnichové, rozumný muž pomyslí: Nedopustil jsem se zlého, nedopustil jsem se krutosti, nedopustil jsem se hříchu, dobře jsem jednal, blahodárně jsem jednal, ochraňoval bázlivé. Až zemru, půjdu cestou těch, kteří se nedopustili zlého, kteří se nedopustili krutosti, kteří se nedopustili hříchu, kteří dobře jednali, blahodárně jednali, ochraňovali bázlivé.

Muž ten není zarmoucen, není v nesnázích, neběduje, nebije se kajícně v prsa, neupadá v zoufalství.