Z buddhistických pramenů - Pojednání o rozptýlení představ

Poučný rozhovor mezi Mistrem čchanu a jeho žákem

Žák se tázal a Mistr odpovídal tak, aby rozptýlil jeho pochybnosti.

I.

1a. Neomezená, nezměrná Svrchovaná Cesta je jemná, nepochopitelná a slovy nevyjádřitelná.
Mistr a jeho žák rozmlouvali o pravdě.
1b. Mistr klidně seděl a neříkal nic.
Žák náhle vstal a zeptal se:
Čemu se říká mysl a jak je možné ji ztišit ?
Mistr odpověděl :
Pokud vymizí předpoklad o existenci mysli, potom už není třeba nic ztišovat. Mysl se ztiší sama.

2. Otázka:
Není-li ale mysl, jak je pak možné poznat Svrchovanou cestu?
Mysl sama nemůže Svrchované obsáhnout, tak proč by měla Svrchovaná cesta záviset na mysli?

3. Otázka:
Jak mám rozumět tomu, že mysl nemůže (Svrchované) obsáhnout?
Jakmile se vynoří myšlenka, objeví se také mysl. Mysl (myšlenky) je opakem Svrchované cesty. Nepřítomnost myšlenek představuje prázdnou mysl a ta je Cestou Pravdy (Pravým probuzením).

4. Otázka:
Skutečně mají všichni vnímající tvorové takovouto mysl?
Názor, že všichni vnímající tvorové mají takovouto mysl, není správný. Rozvíjení myšlenek v prázdné mysli slouží pouze k vytváření mylných představ.

5. Otázka:
Co je v prázdné mysli?
Prázdná mysl znamená nepřítomnost jevů. Nepřítomnost jevů je Pravou Přirozeností a ta je Svrchovanou cestou.

6. Otázka:
Jak se mohou vnímající bytosti zbavit mylných představ ?
Dokud existují mylné představy o zbavování se představ, potom je nemožné se jich zbavit.

7. Otázka:
Je možné být v souladu se Svrchovanou Cestou aniž bychom se zbavili mylných představ?
Pokud člověk přemýšlí o tom, je-li s ní v souladu nebo není, potom se nemůže zbavit mylných představ.

8. Otázka:
Ale co bychom tedy měli dělat?
Nedělat nic - to je ono.

II.

1. Žák se táže:
Čeho se buddha zbavuje a čeho dosahuje, aby se mohl stát buddhou?
Mistr odpovídá:
Aniž by se čehokoliv zbavoval a dosáhoval, stal se již buddhou.

2. Otázka:
Jestliže se ničeho nezbavuje a ničeho nedosahuje, jak se potom liší od obyčejných lidských bytostí?
Není jako oni z toho důvodu, že všichni obyčejní lidé se mylně domnívají, že se mají něčeho zbavovat a že je třeba něčeho dosahovat.

3. Otázka:
Teď jste řekl, že obyčejní lidé chtějí něčeho dosáhnout, zatímco buddha nikoli. Jaký je tedy rozdíl mezi dosahováním a nedosahováním?
Klamná představa vzniká tak, že si obyčejní lidé přejí něčeho dosáhnout. Buddhové jsou bez falešných představ proto, že si nepřejí ničeho dosáhnout. S klamnou představou náhle vzniká dělení na stejné a nestejné. Bez klamné představy neexistuje ani rozdílnost ani nerozdílnost.

4. Otázka:
Neexistují-li žádné rozdíly, proč potom vymýšlet takový pojem jako buddha?
"Obyčejní lidé" a "buddha" jsou jenom pojmy. Jako pojmy jsou stejné, nerozdílné. Je to jako by člověk hovořil o želví srsti či o zaječích rozích.

5. Otázka:
Podobá-li se buddha želví srsti či zaječím rohům, potom můžeme říct že vůbec neexistuje. Co to tedy učíte !?
Říkám, že není nic takového jako želví srst, ale neprohlašuji, že není žádná želva. Proč mi to vytýkáš ?

6 Otázka:
Co myslíte tím, že není žádná taková srst a co má podle vás tedy představovat ona želva?
Želva je analogií Svrchovaného a srst poukazuje na vlastní já. Buddha je oproštěn od vlastního já a tak představuje Svrchovanou Cestu. Na rozdíl od buddhy jsou obyčejní lidé posedlí pojmy a představou o vlastním já, a tak jsou přesvědčeni, že želva má srst a zajíc rohy.

7 Otázka:
Je-li tomu tak, pak bychom mohli říci, že existuje Svrchované, ale není žádné vlastní já.Když člověk říká, že něco je nebo není, nevrací se k názoru, že něco existuje či neexistuje?
Není to ani existence Svrchovaného, ani neexistence vlastního já. Proč? Želva není něčím co neexistovalo v minulosti, aniž existuje nyní v přítomnosti a tudíž není možno se o ní zmiňovat, jako o existující.Stejně tak i srst není něčím co bylo v minulosti ani není v současnosti. Tato analogie je vhodná pro Svrchovanou cestu a vlastní já.

8 Otázka:
Pokud jde o ty, kteří hledají Svrchovanou Cestu, je to jedinec, který ji dosahuje či ji nalézají mnozí? Dosahuje ji každý jednotlivě, nebo je její dosažení společné pro všechny? Je prvotně obsažena ve všech lidských bytostech, nebo je dosažitelná pouze cvikem?
Všechny tyto domněnky jsou chybné. Proč? Kdyby byla Svrchovaná Cesta dosažitelná pouze pro jedince, nebyla by všudypřítomná. A kdyby ji dosahovali mnozí, vyčerpala by se. Pokud by byla individuální, šlo by tu o otázku určitého množství. A kdyby se týkala všech, nebyl by žádný důvod ji provádět. Kdyby ji měli všichni od začátku, potom by deset tisíc cvičení bylo zbytečných. A kdyby byla dosažitelná po završení praxe, byla by výtvorem a ne pravdou.

9. Otázka:
Tak co to tedy je (Svrchovaná cesta)?
Osvobození se ode všech hledisek, rozlišování a tužeb.

III.

1. Otázka:
Obyčejný člověk má tělo, vidí, slyší, cítí a poznává. Buddha má také tělo vidí, slyší, cítí a poznává. Čím se tedy od sebe liší?
Obyčejný člověk hledí očima, naslouchá ušima, pociťuje tělem a poznává myslí. Ale u buddhy tomu tak není. Jeho vidění není poutáno k očím a poznávání není svázáno s myslí. Proč ne? Protože je mimo všechna omezení.

2. Otázka:
Proč se potom v Písmech říká, že buddha ani nevidí, ani neslyší, ani necítí, ani nepoznává?
Buddhovo vidění, slyšení, pociťování a poznávání není viděním, slyšením, pociťováním a poznáváním obyčejného člověka. To ale neznamená, že pro něho svět vnímání neexistuje. Znamená to pouze, že není omezen protiklady jako je bytí a nebytí, vlastnění a nevlastnění - a tak je mimo veškerá hodnocení.

3. Otázka:
Opravdu existuje objektivní svět, který vnímají obyčejní lidé?
Ve skutečnosti není, ale existuje v představě. Prvotně je vše tiché a klidné. Teprve, když se objeví klamné věci a přilne se k nim, vše se okamžitě stává přeludem.

4. Otázka:
Tomu příliš nerozumím.. Jak to, že buddha nevidí očima a nepoznává myslí?
Je krajně obtížné nahlédnout do samé podstaty dharmy. Můžeme si tu pomoci přirovnáním. Když jemné černé světlo odráží věci, zdá se, jako by obojí, odrážející i odrážené, skutečně existovalo. Právě jako oči, které hledí, nemohou vidět samy sebe, podobně tak ve všem působí dva prvotní protiklady. Jeví se to, jako by poznávající a poznávané existovalo. Stejně jako není žádná mysl, jenž by byla schopna poznávat, podobně ani mysl, která poznává, nemůže poznat sebe samu.
IV.

1. Otázka:
Na čem je tedy Svrchovaná Cesta závislá ?
V podstatě nezávisí na ničem,stejně jako prázdnota,která také není na ničem závislá. Kdyby Svrchované na něčem záviselo, potom by tu bylo zastavení a začínání, pán a nevolník.

2. Otázka:
Odkud Svrchovaná Cesta vychází a jak působí ?
Svrchované vychází z prázdnoty a všechny věci jsou působením dharmy.

3. Otázka:
Kdo takto působí?
Nikdo, protože království dharmy působí samo v souladu se svojí vlastní přirozeností.

4. Otázka:
Není to ovlivňováno karmou vnímajících bytostí?

Kdokoli je karmicky motivován, stává se subjektem karmy a nemůže dále volně činit. Jak by někdo takový mohl "přehlédnout čas" (dostatečně se uvolnit) k hloubení oceánu, navršení hor, k vystavění nebe a stvoření světa?

5. Otázka:
Slyšel jsem, že bóddhisatva je schopen mentální silou stvořit vlastní tělo. Neznamená to, že používá nadpřirozených sil?
Skutky obyčejných lidí jsou uváděny v pohyb karmickými proudy (^rava), ale buddhovy činy jsou bez následků. Ač je mezi nimi takový rozdíl, v žádném případě to není svobodná činnost Svrchovaného. Jak se praví (lankvatra sutra): "Pokud jde o různá těla vytvořená silou mysli, všechna jsou pouhými mentálními útvary".

6. Otázka:
Dříve jste řekl, že Svrchované vychází z prázdnoty. Není potom prázdnota stejná jako buddha?
Ano, je stejná.

7. Otázka:
Je-li ale (stejná jako) prázdnota, proč potom buddha raději nevedl lidi k prázdnotě, než aby je učil opakovat jméno (Buddhy)?
Obyčejní lidé se učí opakovat Buddhovo jméno. Učení vhledu do pravé podstaty já je pro ty, kdo znají Svrchované. To je vhled do Buddhy. Proto se říká, že pravý tvar je beztvarý čili prázdný.

V.

1. Otázka:
Právě jsem vyslechl, že nejen bódhisattvové, ale také stoupenci jiných škol dosahují pěti nadpřirozených sil. Čím se od sebe odlišují?
Stoupenci jiných cest se odlišují vírou, že je zde někdo, kdo něco vlastní, zatímco bódhisattvové tak neuvažují. Proč ne? Protože si plně uvědomili, že není žádné já.

2. Otázka:
Od nepaměti si začátečníci uvědomují Skutečnou Cestu jen částečně. Pouze nejasně poznávají pravdu, pouze povrchně vnímají její hloubku a jemný základ. Co je povznáší nad stoupence jiných cest, kteří ovládají pět nadpřirozených sil?
Alespoň mlhavě si nejprve uvědom princip vlastní totožnosti (já). Proč vycházet z pěti nadpřirozených sil jiných škol?

3. Otázka:
Toho, kdo ovládá pět nadpřirozených sil, si ostatními vysoce váží, neboť předvídá budoucí události, zná minulost a může se ochránit proti tomu, aby se dopouštěl chyb. Není toto vážený člověk?
Ne. Pouze světští lidé jsou poutáni k jevům, touží po zaneprázdnění, jsou nepoctiví a matou pravdu. I když se zmocní nadpřirozených sil žebravého mnicha Šeng-i nebo výmluvnosti bhikšu Šang-hsinga aniž by si uvědomili pravou podstatu skutečnosti, je zcela zjevné, že se podílí na svém neštěstí neboť se země otevře pod jejich chodidly a oni spadnou rovnou do pekla.

VI.

1. Otázka:
Je Svrchovaná Cesta jenom ve vnímajících bytostech nebo i v trávě a stromech?
Svrchované prostupuje bez výjimky vším.

2. Otázka:
Prostupuje-li Svrchované vším, proč je tedy zabíjení proti předpisům, zatímco sekání trávy a kácení stromů není přestupkem. ?
Hovořit o přestupku a předpisech znamená vynášet osobní hodnotu soudů, proto je to předpojatost a ne pravá Svrchovaná Cesta. Obyčejní světští lidé si neuvědomují Svrchované a považují vlastní já za samozřejmé, a tak se zabíjení stává vědomým cílem což svazuje mysl, přináší karmické důsledky a člověk hovoří o přestupcích. Tráva a stromy nemají takové sklony a tak jsou vlastně zajedno se Svrchovaným . Pravda je bez já a protože není toho kdo zabíjí, není možno mluvit ani o záměrném zabíjení. Proto jsou argumenty pro či proti přestupkům bezdůvodné. Ti, kteří jsou bez já a tudíš zajedno se Svrchovaným, pohlížejí na svá těla jako by byla trávou nebo stromy. I když jsou probodeni mečem jako podťatý strom ve lese. Když tedy Maňdžušrí vytasil svůj meč proti Gautamo Buddhovi nebo když Angulimalja pozvedl dýku proti Šákjamunimu, bylo to v souladu se Svrchovaným. Je třeba vnímat princip nezrozeného, nevznikajícího a uvědomit si, že všechny jevy jsou prázdné a nic neobsahují. Proto nejsou žádné důvody k odsuzování přestupků ani k jejich konání.

3. Otázka:
Jsou-li od počátku stromy a tráva v souladu se Svrchovanou cestou, proč sútry hovoří pouze o lidech a ne o stromech a trávě?
Ale oni nehovoří jenom o lidech. Zmiňují se také o osvícení stromů a trávy. Jedna sútra říká: "To nejmenší zrnko prachu obsahuje všechny dharmy (deset tisíc věcí)". A dále: "Všechny dharmy jsou tatháta (takovostí) a všichni vnímající tvorové jsou také tatháta. Nejsou dvě takovosti ani rozdíly v takovosti.

VII.

1. Otázka:
Jak můžeme dokázat a potvrdit podstatu nejzazší prázdnoty?
Hledej ji ve všech jevech, upevňuj ji svými vlastními slovy.

2. Otázka:
Jak ji mám hledat ve všech jevech a upevňovat ji svými vlastními slovy?
Prázdnota není oddělena od jevů. Slova a jejich potvrzení se od sebe neliší.

3. Otázka:
Jsou-li všechny existující věci prázdné, jak to, že to mohou vidět pouze buddhové a nikoli obyčejní lidé?
Omylem a jeho působením (činností) se vše zatemňuje, ale zjevuje se v tichosti pravdy.

4. Otázka:
Jsou-li opravdu všechny jevy prázdné, jak mohou například vonět? A naopak jestliže voní, jak mohou být prázdné či se vyprázdnit?
Rozmlouváním o tom, co je klamné hned vzniká obvyklý přelud a jeho působení. V opravdové prázdnotě není nic, co může vonět.

5. Otázka:
Jsou-li opravdu všechny jevy prázdné, pak ale není nutné pěstovat Svrchovanou Cestu. Je to proto, že vnímající tvorové jsou ve skutečnosti již prázdní?
Jakmile si uvědomíš podstatu prázdnoty, není již třeba dalších cvičení. Přeludy týkající se bytí vznikají pouze proto, že prázdnota nebyla dokonale poznána.

6. Otázka:
V tom případě opuštění všech přeludů znamená sjednocení se se Svrchovanou Cestou. Znamená to, že všichni sešli na scestí?
V žádném případě. Klamy nepředstavují Svrchovanou cestou, ale ani opuštění přeludů není Svrchovanou cestou. Proč ne? Například opilec není střízlivý a je-li střízlivý není opilý. Stavy opilosti a střízlivosti neexistují jeden bez druhého (existence párů protiv), nicméně opilost není zároveň střízlivostí.

7. Otázka:
Kam se poděje opilost po vystřízlivění ?
Je to jako když obrátíme dlaň ruky. Obrátíme-li ji, proč se ptát kde je?

VIII.

1. Otázka:
Může ten, kdo neporozuměl podstatě, přednášet dharmu a vyučovat lidi?
To je směšné! Nevidí-li sám dosud jasně, jak by mohl dokázat, aby ostatní prohlédli?

2. Otázka:
Ale nemohl by využít množství svých znalostí, jako vhodného prostředku, k výuce ostatních?
V případě , že si někdo uvědomí podstatu Svrchované Cesty, dá se to nazývat silou poznání. Ale pokud si ještě neuvědomil podstatu, pak by se tomu mělo raději říkat síla nevědomosti, neboť to jenom podporuje a povzbuzuje jeho vlastní žádosti (kleśa).

3. Otázka:
I když není třeba schopen správně poučit lidi o principu Svrchované cesty, nemohl by je seznámit s dobrým zákonem a pěti pravidly? Nepomohl by jim tím a neumožnil by jim, aby se zrodili v lidském či nebeském království?
Z hlediska konečného principuje je to zcela bez užitku a navíc to svádí ke dvěma větším omylům - klamání sebe a ostatních. Klamat sebe znamená bránit si v dosažení Svrchovaného. Obelhávat ostatní znamená nechat je bloudit v koloběhu zrození a smrtí v šesti královstvích.

4. Otázka:
Vykládal Buddha rozdílné nauky každému z pěti povozů?
Buddha určitě neučil rozdílné pravdy. (Takový dojem) vzniká jen z lidských nadějí a očekávání a je pouze jejich projevem. Proto buddha říká v sútře: "Když se mysl očistí a stane se prázdnou, není už žádný povoz ani nikoho, kdo by v něm jel. To je ten jediný povoz, který učím".

IX.

1. Otázka:
Jak je možné, že opravdový člověk Svrchované cesty zůstává nepoznán a proč ho ostatní nechápou?
Podobně jako je nepravděpodobné, že by chuďas mohl rozpoznat vzácný klenot, právě tak je i člověk pravé Svrchovanosti mimo chápání obyčejných lidí.

2. Otázka:
Je mnoho podvodníků, kteří nehledí na pravou dharmu, předstírají důstojné vzezření a tráví svůj čas zušlechťováním věcí. Mnoho mužů a žen vyhledává jejich společnost. Proč je tomu tak?

Podobně jako prostopášná žena vábí mnoho mužů nebo jako se mouchy rojí kolem zkaženého masa, stejně tak i určitá pověst a jméno má moc přitahovat.

X.

1. Otázka:
Jak kráčí bódhisattva po klikatých zákrutech stezky, když ještě nezavršil Buddhovu Cestu?
Nerozlišuje mezi dobrým a zlým.

2. Otázka:
Co je nerozlišování?

Ničím nepodněcovaná mysl.

3. Otázka:
Jakoby nejednající?
Nečinit znamená nic nepopírat ani nic neprosazovat.

4. Otázka:
Potom je to vnímání bez vnímání?
Ve vnímání není nikdo, kdo vnímá

5. Otázka:
Kdo tedy vnímá, když ne já ?
Vnímání je bez jakéhokoli já.

6. Otázka:
Co je špatného na tom, mluvíme-li o já?
Problém není v používání určitého slova, ale v tom, že se do toho zaplétá mysl.

7. Otázka:
V čem je problém, když se tam (mysl) zaplete?
Nevázat se znamená nepřekážet. Není-li zde žádná vazba, co by mohlo překážet?

8. Otázka:
Když se oprostím od jevů a na ničem nelpím , proč potom hovořit o klikatých zákrutech různých stezek?
Ve skutečnosti není nic. To jen ty se stále usilovně snažíš něco předpokládat. Proč?

9. Otázka:
Když je to tak, potom existují-li nějaké sklony (směřující k zabíjení), nemůže to svádět k opravdovému zločinu zabíjení?
Lesní požár prudce stoupá vzhůru horským svahem, vichřice vyvrací stromy z kořenů, lavina pohřbívá zvířata a povodeň utápí hmyz. Uvažujeme-li takto, je zabití osoby také možné.

10. Otázka:
A co se sklony, které mohou směřovat k loupení?
Včely pijí z květin u rybníka, vrabci zobou na mlatě proso, krávy se pasou v mokřině na fazolích, koně spásají na polích trávu. Pouze, když nerozlišujeme majetek jiného jako takový, potom se můžeme i k vrcholu hory obrátit s úctou. Není-li tomu tak,pak se i pouhý lístek tenký jako špička jehly může obtočit kolem tvého krku jako provaz a zotročit tě.

11. Otázka:
Existují také sklony, které jsou zaměřeny na sexuálnímu požitky?
Obloha se klene nad zemí. Protiklady se sjednocují. Do záchodu se močí shora. Pramenitá voda teče akvaduktem. Takováto mysl není ničím blokována. Ale pokud se upne na rozlišování, pak i vlastní žena může vyvolat pocit chlípnosti.

12. Otázka:
A co se sklony, které vedou ke lži?

Mluví se, ale není nikdo kdo mluví, slova jsou pronášena, avšak přicházejí z prázdné mysli. Hlas jako zvuk zvonu, šepot jako kvílení větru. Je-li mysl taková, pak to čemu se říká buddha, ustává? Ale není-li (mysl) právě taková, opakování buddhova jména je pouhou lží.

XI.

1. Otázka:
Považujeme-li tělo (sebe samo) za neexistující, co je potom chůze, stání, sezení a ležení?
Prostě choď, stůj, seď a lež! Proč rozvíjet ve spojení s tělem jakékoli úvahy?

2. Otázka:
Jak se můžeme zastávat správného principu a přemýšlet o něm, nedržíme-li se názoru, že neexistuje?
Držíme-li se toho, že mysl existuje,potom existuje i když se nemyslí na nic. Je-li uvědoměna prázdná mysl, mysl zůstává prázdná i když myslíme. Jak je to možné? Jako Mistr čchanu, který nerušeně sedí, klidný i když myšlenky vystupují. Nebo jako mysl, která zůstává nerušená a prázdná uprostřed běsnění vichřice.

XII.

1. Otázka:
Kdyby se náhle střetl nezkušený začátečník na své stezce s někým, kdo jej chce zabít, co musí učinit, aby byl v souladu se Svrchovanou cestou?
Nemusí dělat nic zvláštního, prostě může-li utéct, tak ať uteče. Nemůže-li utéci, bude to muset strpět. Je-li to snesitelné, bude to snášet, nebude-li to snesitelné bude sténat (bolestí).

2. Otázka:
Jestliže sténá, jak se pak ale liší od člověka, který se ještě přidržuje představy vlastního já?
Uhodíme-li palicí do zvonu, zcela určitě se rozezvučí. Tak proč by se tomu mělo říkat já? Ale jsi-li zabíjen, odložíš poutající mysl, vykážeš ji a se zatnutými zuby to tiše snášíš. To má za následek oddělenou totožnost mimořádného významu (superego)!

3. Otázka:
Člověk, který křičí bolestí nebo žalem je určitě ovládán svými pocity. Jak je možné ho srovnávat se zvukem zvonu?
Hovoříš -li o stejném a nestejném, pak tím jen dokazuješ jak jsi zmaten. Tato otázka vychází z tvých vlastních fantazií a spekulací. Je-li mysl prázdná a nevytváří rozdíly, pak se i činnost Svrchované cesty dostává do souladu se svou vlastní přirozeností.

4. Otázka:
Slyšel jsem , že buddha nemůže být zraněn zbraněmi, netíží jej strasti, nedoléhají na něho tvary a jeho mysl není zmítána pochybnostmi. Co to znamená?
Uvědomí-li si člověk, že všechny věci jsou bez já, potom ať vydává nebo nevydává zvuk, ať je zmítán či nezmítán, bez jakýchkoliv překážek pak vše souzní se základem Svrchované Cesty.

XIII.

1. Otázka:
Viděl jsem stoupence Svrchované cesty, kteří nejsou úplně oddáni věci a nedodržují pozorně předpisy. Jejich vystupování není vždy správné a ušlechtilé, ani jejich chování není vždy důstojné a nepomáhají všem vnímajícím tvorům. Vypadají jako když téměř bezcílně marní svůj čas. Proč je tomu tak?
Protože chtějí zapomenout na všechny rozdíly, (které vznikají) v mysli a přejí si zničit různé názory, které zastávají. Zvenku to sice může vypadat jako by neměli žádný cíl, ale uvnitř horlivě cvičí a zušlechťují se.

2. Otázka:
Přidržuje-li se však žák takových dětinských názorů, jak potom může zničit klamné představy ?
To ty bys měl raději zničit svá vlastní klamné přestavy! Proč tě popuzují názory ostatních? Proč by se měla ryba, která unikne do hlubiny zajímat o to, zda ji rybář nenávidí?

3. Otázka:
Jak může být někdo, kdo prospívá sobě, ale přináší škodu ostatním, nazýván následovníkem Velkého (povozu)?
Pokud nevytváříš ty takovéto představy, pak je nebude vytvářet ani nikdo jiný. Jsi to ty, kdo se příliš zajímá o názory druhých, ale tyto názory se rodí v tobě, ne v někom jiném!

4. Otázka:
Může ten, kdo je vnitřně dobře obeznámen s povahou Velkého (Povozu), ale navenek budí zdání Malého (Povozu), poškodit dharmu?
Zkoušíš trpělivost starého člověka (samotného Mistra) a chceš aby hrál hlupáka a liboval si v pošetilostech. Jaký užitek to může mít, pokud chceš opravdu poznat podstatu?

Kdo může najít a poznat bódhisattvu, který zničil (všechny) své představy?
Poznat ho může jenom ten, kdo dosáhl pravé dharmy. Pouze správně zaměřený člověk ho najde.

6. Otázka:
Může takový stoupenec Velkého Povozu rovněž pomoci ostatním (procitnout)?
Jak by bylo možné, aby nezářilo slunce nebo měsíc a nebo aby lampa, ve která bylo zažehnuto světlo, nesvítila kolem sebe?

7. Otázka:
Jaké vhodné prostředky k tomu má použít ?
Musí jednat zcela spontánně a nepoužívat žádných prostředků.

8. Otázka:
Jak může prospívat ostatním, nepoužije-li žádné vhodné prostředky?
Něco se vynoří a je to pojmenováno, určitá záležitost vzniká a reaguje se na ní. Prázdná mysl s ničím nepočítá ani nic nesrovnává, a tak tu není ani možnost plánovat něco dopředu.

9. Otázka:
Slyšel jsem, že tathágata strávil sedm dní meditací dříve než přišel na ty nejvhodnější prostředky. Jak tedy můžete tvrdit, že nejsou v mysli žádné úmysly či rozvažování?
Stav buddhů nemůže mysl uchopit, není možno se k němu přiblížit porozuměním, je nemožné jej změřit nebo se mu naučit.

10. Otázka:
Ale jak může Buddha lhát?
Prostě mluví pravdu a nelže.

11. Otázka:
Proč potom sútra uvádí, že rozvažoval sedm dní než vymyslel vhodné prostředky? Nyní tvrdíte, že to tak není.
Vhodné prostředky byly vymyšleny pro snadnější pochopení a učení.

12. Otázka:
Odkud přicházejí všichni buddhové a jejich vhodné prostředky?
Buddhové nejsou ani stvořeni ani zrozeni, jsou pouhým výplodem mysli. A tak i dharma je v podstatě bezejmenná.

XIV.

1. Otázka:
To nechápu. Kdo je buddha? Čemu se říká Cesta? Co je změna? Co je neměnné?
Tomu, kdo je zcela osvícený a nezabývá se čímkoliv jiným, se říká buddha. Naprosté uvědomění a dokonalý vhled do všeho, tomu se říká Svrchovaná cesta. Proměna je královstvím dharmy a projevuje se svými neustále se měnícími tvary. No a konečné vyhasnutí je neměnné.

2. Otázka:
Co se míní tím, že všechny věci představují buddhovu dharmu?
Ať jsou věci přítomné nebo nepřítomné, všechno je to buddhova dharma.

3. Otázka:
Co se nazývá "věc", čemu se říká její "nepřítomnost" a čemu "ani přítomnost ani její nepřítomnost"?
Slovo " je " vyjadřuje přítomnost věci a "není" zas označuje její nepřítomnost. A to, co není zahrnuto ani v" je" ani v " není ", se nazývá "ani věc ani její nepřítomnost".

4. Otázka:
Kdo potvrdí toto stanovisko?Toto stanovisko je bez kdo. Proč byste měl žádat, aby bylo potvrzeno?

5. Otázka:
Kdo ale prohlašuje, že nikdo neexistuje?
Žádný "kdo" a žádné postoje - to je ten správný postoj.

6. Otázka:
Čemu se potom říká chybné stanovisko?
Názoru (být uchvácen myšlenkou), že je co prohlašovat.

7. Otázka:
Znamená-li toto (uchvácení) myšlenkou, co je tedy tzv. ne-myšlení?
Myšlenka je jen slovo. Poněvadž slova samotná jsou bez jakékoli podstaty, myšlenka je také prázdná.

8. Otázka:
Je-li toto v souladu s učením, potom jsou všechni vnímající bytosti od počátku již osvobozenými a osvícenými tathágaty.
Jak mohou existovat osvobozené bytosti, když neexistují žádná pouta?

9. Otázka:
Jak se jmenuje tato dharma (učení)?
Není žádná dharma natož pak její jméno.

10. Otázka:
Má-li tohle být učení, pak ho vůbec nechápu.
Opravdu není žádná dharma (učení), které je třeba porozumět. Nesnaž se to pochopit.

11. Otázka:
Tak co mi řeknete nakonec?
Že není žádný začátek ani žádný konec.

12. Otázka:
Není tedy žádná příčina ani následek?Bez začátku není žádný konec.

13. Otázka:
Jak je možné toto učení dokázat?
Pravda není něčím, co je třeba dokazovat.

14. Otázka:
Ale jak je možné to vše poznat a uzřít?
Poznáním opravdovosti všech věcí - viděním stejnosti všech věcí.

15. Otázka:
Co poznává mysl? Co vidí oči?
Poznává nepoznatelné, vidí neviditelné.

16. Otázka:
Kdo to ale tvrdí ?
Na to se sám sebe ptávám taky.

17. Otázka:
Co myslíte tím, že se na to také ptáváte sám sebe ?
Zamysli se nad svou vlastní otázkou a odpověď se už dostaví sama .

18. Poté žák spočinul v tichosti a hluboce rozvažoval.
Mistr se ho potom zeptal: "Není už nic, na co by ses mě chtěl zeptal?".
Žák prohlásil: "Nevidím jednu jedinou věc, dokonce ani nejmenší částečka prachu. Více již nemůže být řečeno."
Mistr poznamenal: " Zdá se, že teď jsi postřehl záblesk podstaty pravdy".

XV.

1. Otázka:
Proč říkáte, že jsem ho jen letmo postřehl a ne správně nazřel? To co jsi teď zahlédl, je neexistence všech věcí. Jsi jako stoupenci jistých učení, kteří usilují o to, aby se stali například neviditelnými. A přitom se ještě nezbavili svého vlastního stínu ani neskryli své šlépěje.

2. Otázka:
Jak může vymizet podoba a stín?
Ve zdroji není ani mysl ani předměty, nedomnívej se proto, že věci vznikají a zanikají.

3. Otázka:
Je tomu tak, že obyčejný člověk klade otázky a Buddha učí ?
Otázky vznikají z pochybností a Učení je tu proto aby je vyjasnilo.

4. Otázka:
Slyšel jsem říkat, že buddha učí dokonce i aniž by byl tázán. Co objasňuje? Existuje dharma, kterou je třeba učit, nebo jeho pronikavý vhled chápe pochybnosti ostatních bytostí?
To vše je jen rozdávání léků k vyléčení určitých onemocnění. Když hrom duní oblohou , tak mu ozvěna odpovídá.

5. Otázka:
Proč se velký vznešený tathágata zjevuje na světě, když přitom nemá žádný důvod ke zrození?
V pokojném světě roste svěží tráva sama od sebe.

6. Otázka:
Není-li tathágata omezen délkou života, jež spěje ke konci, proč potom zjevil svou nirvanu (smrt)?
V čase sucha a hladu je celá úroda zničena.

7. Otázka:
Slyšel jsem, že Buddha, vedený soucitem ve svém srdce, vystoupil ze samádhi aby pomohl mnoha vnímajícím bytostem procitnout. Jak může být taková zcela výjimečná činnost přirovnávána ke svěží trávě, rostoucí v příznivých podmínkách ?
Samádhi se nazývá dharmakája neboli tělo dharmy. Tělo vytvořené čtyřmi velkými elementy je sambhógakája neboli tělo odměny, a to co se objevuje jako odpověď na okolnosti, je nirmanakája neboli tělo přeměny . Dharmakája není svázaná s ničím, tělo přeměny není subjektem žádných vájemných příčin (karmických podmínek), ale volně vzniká a opět zaniká a nic nezanechává - a proto se to považuje za něco zcela výjinečné.

8. Otázka:
Co je to soucit?
Tělo přeměny odpovídá skutečné prázdnotě. Laskavost k živým tvorům se projevuje bez jakéhokoliv záměru a tryská z prázdného srdce. Když už to musíme nějak pojmenovat, tak to můžeme nazvat třeba soucitem.

9. Otázka:
Kdy se vnímající tvorové, kteří dosahují Svrchované Cesty, stanou takoví jako tathágata?
Jestliže ještě nedokončili svou Svrchovanou Cestu, i když jí mohli provádět po takolik kalp jako je zrnek písku v Ganze,pak jsou od ní ještě daleko, jsou daleko od jejího dosažení. Ale jednou ji dokončí a potom se stanou tathágatou. Proč se trápit tím, zda se můžeš stát tathágatounebo ne?

10. Otázka:
Učíte-li toto, potom může být stav tathágaty snadno dosažitelný. Proč se tedy říká, že to vyžaduje praxi tří velkých kalp?
Ale ono je to skutečně velmi obtížné.

11. Otázka:
Je-li právě tato osoba, bez jakéhokoli dalšího zdokonalování, již (tathágatou) proč říkáte, že je to velmi obtížné?
Probudit mysl je snadné, vykořenit mysl je obtížné. Přiznat tělo (sebe sama) je snadné, popřít tělo (sebe sama) je obtížné. Je jednoduché činit, ale je obtížné zdržet se dělání čehokoli. Proto si uvědom, že tak závažnou věc je obtížné pochopit. Je skutečně těžké vstoupit do jednoty s tajemnou podstatou. Pravda je nehybná. Dokonce i tři moudří se s tím obtížně vyrovnávají.

12. Na to žák hluboce povzdechl. Zvuk naplnil všech deset směrů. Náhle zvuk ustal a dostavilo se velké osvícení. Tajuplné světlo čisté moudrosti samo zazářilo a zahnalo všechny pochybnosti. Teprve nyní si uvědomil, jak obtížné je následovat Svrchovanou Cestu, a že byl až dosud stále něčím rozptylován jako v podivném snu. Vykřikl: " Jak je to podivuhodné a skvostné! Právě tak jako Mistr učil bez učení, tak jsem skutečně slyšel bez slyšení. Když se slyšení a učení staly jedním, vše je bez omezení, je to jednota beze slov. Mohu se vásctihodný Mistře uctivě zeptat, pod jakým názvem byste si přál, aby tato rozmluva vešla ve známost?

13. Mistr chvíli seděl bez odpovědi a se zářícíma očima hleděl do všech deseti stran. Potom mrknul a řekl : " Žádná slova nevyjádří hloubku tajuplné podstaty. Je nepopsatelná. Všechny ty tvé otázky byly výtvorem pojmového myšlením a zrodily se ve tvé mysli. Je to stejné jako ve snu - i když v něm vidíš všelijaké věci a jiné výtvorů, všechno to při procitnutí zmizí."

"Teď bys tedy chtěl seznámit s těmito otázkami a odpověďmi i ostatní, které to zajímá a ptáš se mne, jaký tomu dát vhodný název. Jakmile zmizí poslední stopy na Svrchované cestě, nazvi to "Pojednání o rozptýlení představ".

....................

E.Tomáš: 108 meditaci, kapitola 64:

"Krásný strom myšlení, jenž nezná dvojnost, prorůstá celým velkým světem, nese květy a plody soucitu a jmenuje se služba druhým.
Krásný strom prázdnoty bez květů prorůstá celým světem, kdo by jej tam hledal, spadne... tam nejsou větve.
Dva stromy - a vyrostly z jednoho semene, a tak nesou jen jedno ovoce. Ten, kdo nezná rozdílu mezi nimi, je osvobozen od nirvány i sansáry. Kdo se ale přiblíží a odchází s nenaplněnou touhou, pro toho je lepší, aby opustil dům a přijal misku, jíž mu hodí ze dveří.
Kdo připoután k prázdnotě zapomněl na soucit, nedosáhne nejvyššího stupně. Kdo má jen soucit, nezbaví se pout bytí. Jen pro toho, kdo je silný v obojím, není ani sansára, ani nirvána."

Saraha

Z buddhistických pramenů 2

Vděčnost a úcta k rodičům

(Angutara Nikaja 1.)

Co činí člověka špatným?

Špatný člověk - pravil Buddha - jest nevděčný, nezná díků. To shledáváme u špatných lidí: nevděčnost, nevděk. Soubor všeho toho, co činí člověka špatným člověkem, jest toto: nevděčnost, nevděk. Dobrý člověk však jest vděčný, ví, co je vděk. Soubor všeho toho, co činí člověka dobrým člověkem, jest vděčnost, vděk.

Dvě bytosti vám označím, pro které není pravé odplaty. Které dvě to jsou?

Matka a otec. Kdyby kdo svou matku ne jednom rameni nosil a otce na druhém a sta let se takto dožil, kdyby je obsluhoval natíráním, masáží, koupáním a osušováním, ano kdyby na něj dělali svou potřebu, ani tím by ještě neprokázal vděku rodičům a neodplatil jejich dobrodiní.

A kdyby své rodiče dosadil do vlády, do vrchnostenské slávy, do panství nad celou touto velikou, bohatě sedmerými poklady naplněnou zemí, ani tím by ještě neprokázal vděku rodičům a neodplatil jejich dobrodiní. Proč to? Mnoho dobrého prokazují rodiče dětem jako ploditelé, živitelé a vykladači tohoto světa.

Kdo pak své nevěřící rodiče k dokonalé víře přivede a povzbudí a v ní upevní, je, jsou-li zlí, přivede a povzbudí k dokonalé ctnosti a v ní utvrdí, je, jsou-li lakomí, přivede a povzbudí k dokonalé obětavosti a v ní utvrdí, je jsou-li bez rozumu, přivede a povzbudí k dokonalé rozumnosti a v ní utvrdí, ten jedině tím prokázal rodičům vděk, splatí jejich dobrodiní, ano více než splatí.

Z buddhistických pramenů 1.

[Madždžhmanikájó, 129, sv.3, s. 171]

Mnichové, jako se stíny vysokých vrcholků horských snášejí v době západu slunce na zemi, kladou se na ni, rozprostírají se po ní, tak se také snáší k rozumnému muži, když usedl do lenošky nebo se položil na lůžko nebo ulehl na zemi, to, co dříve krásného vykonal myšlením, řečí, skutky, ukládá se to v jeho nitru a rozprostírá se to v něm.

Tehdy si, mnichové, rozumný muž pomyslí: Nedopustil jsem se zlého, nedopustil jsem se krutosti, nedopustil jsem se hříchu, dobře jsem jednal, blahodárně jsem jednal, ochraňoval bázlivé. Až zemru, půjdu cestou těch, kteří se nedopustili zlého, kteří se nedopustili krutosti, kteří se nedopustili hříchu, kteří dobře jednali, blahodárně jednali, ochraňovali bázlivé.

Muž ten není zarmoucen, není v nesnázích, neběduje, nebije se kajícně v prsa, neupadá v zoufalství.

Mistr Eckhart - O chudobě ducha

.... aby zde bylo i něco pro hlubší zamyšlení a potěchu ducha opravdu hledajících .....

MISTR ECKHART

O CHUDOBĚ

DUCHA

Blahoslavenost sama promluvila moudrými ústy, řkouc: „Blahoslavení chudí duchem, neboť jejich jest království nebeské.“

Mluví-li věčná moudrost otcova, tu umlkají andělé, svatí a vše, co kdy bylo zrozeno, neboť celá moudrost andělská i všeho stvoření není zhola ničím před moudrostí Boží, která jest bezedná. A tato moudrost řekla, že chudí duchem jsou blahoslavení.

Jest dvojí chudoba: zevnější, dobrá a chvályhodná u člověka, jenž ji dobrovolně béře na bedra svá z lásky k Našemu Pánu Ježíši Kristu, který byl chudý na zemi. O této chudobě nebudu mluviti. Pak jest chudoba vnitřní a jenom na tu se vztahují slova Našeho Pána, že blahoslavení jsou chudí duchem, nebo chudí z ducha.

Nyní vás prosím: buďte sami takto chudí a jako takoví rozumějte mé řeči, neboť jinak ji nepochopíte. Řada lidí se mne ptala, co je to „chudoba“ a proto si o tom nyní pohovoříme.

Biskup Albrecht říká, že chudým jest ten, jenž ve všem, co byl Bůh stvořil, žádného dostatku nenalézá. To je dobře řečeno, ale řekněmež si to lépe, přiřknouce chudobě vyšší smysl: chudým jest ten, jenž nic nechce, nic není a nic nemá. O těchto třech bodech k vám promluvím.

Za prvé jest chudým člověkem ten, jenž NIC NECHCE. Smysl toho nechápou mnozí lidé správně; totiž ti, kteří přes všechnu kajícnost a zevní cvičení přece jen lpí na své vlastní osobnosti. Dostává-li se jim úcty - nu, Bůh je polituj! o boží pravdě však nemají ani ponětí. Jsou sice nazýváni světci podle své podoby, ale uvnitř jsou oslové, kteří nepochopili zvláštního smyslu Boží pravdy. Říká se také, že chudým jest ten, jenž nic nechce a vykládá se to tak, že člověk prý nikdy a žádným způsobem nemá podléhati své vlastní vůli, nýbrž se má snažiti, aby byl poslušen jen Vůle Boží. Tito lidé jsou na tom již lépe, protože to dobře myslí a nutno je proto pochváliti - nechť jim Bůh svého milosrdenství neodepře! Říkám vám však důrazně a právem: ani ti nejsou chudí a nikterak vnitřně chudým rovni. Jsou velcí jen v očích těch, kdož nic lepšího neznají. Já však opět tvrdím, že jsou oslíci, nevědoucí, co jest moudrost Boží. Podle vašeho dobrého mínění jest jim třeba přisouzeno království nebeské, ale o chudobě, kterou mám na mysli, nemají ani ponětí.

Tážete-li se nyní, kdo jest tedy ten „chudý, jenž nic nechce“, pak vám odpovím takto: dokud člověk něco má, k čemu by svou vůli upínal - byť to byla i vůle, vyplniti vůli Boží - pak není chudým, o němž mluvím, protože má stále ještě snahu, aby učinil zadost vůli Boží, a to není to pravé. Neboť opravdu chudý se musí oprostiti i od své stvořené vůle - jak tomu bylo když ještě vůbec nebyl. A tvrdím vám při věčné pravdě Boží, pokud je ještě ve vás žádostivost - ať Boha nebo věčnosti - pak nejste skutečně chudí! Neboť chudým jest ten, jenž nic nechce, nic nepoznává, nic nežádá. Když jsem ještě tkvěl ve své první příčině, neměl jsem Boha; patřil jsem sám sobě. Nechtěl jsem, nežádal jsem, neboť jsem byl bytím bez určení a poznavatelem sebe sama v Božské pravdě. Tu jsem chtěl sám sebe a nic jiného; co jsem chtěl, to jsem byl, a co jsem byl, to jsem chtěl. Byl jsem prost Boha a všech věcí. Když jsem však z této SVOBODNÉ VŮLE vystoupil, obdržev svou STVOŘENOU bytost, tu jsem měl také BOHA. Neboť dříve, než cokoliv bylo stvořeno, Bůh nebyl Bohem: byl, co byl. A i když již byl svět a bytosti stvořené se počaly, tu nebyl „Bůh“ sám o sobě, nýbrž byl „Bohem“ ve svém stvoření a tvrdím nyní, že Bůh - pouhý Bůh sám o sobě - není konečným cílem stvoření, a nemá ani tolik bytostné plnosti, kolik jí má nejmenší stvoření v Bohu. Dejme tomu, že by moucha měla rozum a mocí svého rozumu by mohla dosíci věčné propasti Boží bytosti, z níž vzešla; tu řekneme, že Bůh i se vším všudy, čím jest Bohem, by nemohl poskytnouti naplnění a dostatek ani této mouše. Proto si žádáme býti prosti Boha, abychom pochopili PRAVDU a dosáhli své VĚČNOSTI. Neboť, podobny nejvyšším andělům, tkví naše duše tam, kde jsem byl, co jsem chtěl a co jsem chtěl, to jsem byl. Tak tedy má být člověk chudý vůlí a tak málo chtíti a žádati si, jako si žádal, když ještě nebyl. To je způsob chudoby, která „nic nechce“.

Za druhé jest chudým ten, jenž NIC NEVÍ. Právě jsem uvedli, že člověk má žíti tak, jako by nežil, ani pro sebe sama, ani pro skutečnost, ani pro Boha. Nyní přicházíme k něčemu novému a řekneme si, že o člověku, který si chce zasloužit přídomek „chudý“, platí vše to, co pro něj platilo, když ještě „žádným způsobem nežil, ani pro sebe, ani pro skutečnost, ani pro Boha“. Jest mu také vzdáti se všeho vědění tak naprosto a dokonale, aby v něm každá představa Boha zemřela. Neboť když ještě člověk byl ve věčné způsobě Boží, tu nežil ani v něm, ani jinak; co tu žilo byl sám Bůh. Proto říkáme, že člověk má být prost vlastního vědění, jak tomu bylo, když ještě nebyl: nechť si Bůh tvoří, však člověk zde stůjž tak beze všeho určení v čase, kdy z Boha vyšel.

Je nutno, abychom se také zabývali otázkou, v čem vlastně spočívá blaženost. Někteří mistři hlásali, že jest v lásce, jiní učili, že jest v lásce a poznání, což jest zajisté správnější. My však říkáme, že nespočívá ani v lásce, ani v poznání, nýbrž že jest určité něco v duši, z čeho prýští poznání a láska. Toto něco však ani nemiluje, ani nepoznává - to jest věcí duševních sil. Kdo to pochopí, ten našel podstatu blaženosti. Toto něco stojí mimo dříve, či později, nečeká na věci přicházející a nemůže býti ani bohatší ani chudší. Jest to věčně totéž, žijící samo o sobě - jako Bůh.

V tomto smyslu vám tedy říkám, že se má člověk oprostiti od Boha a nečiniti si žádných představ o tom, jak Bůh „v něm působí“.

Mistři učí, že Bůh je bytost, a sice bytost rozumná, která zná všechny věci. Já vám ale pravím, že Bůh není ani bytost, ani rozum, ani nezná to či ono; proto jest Bůh všech věcí prost a proto jest ve všech věcech. Chudý duchem tedy musí býti chudý ve všem vědění, aby naprosto nic nevěděl a nic si nepředstavoval: ani Boha, ani stvoření, ani sebe sama.

Za třetí jest chudým ten, jenž NIC NEMÁ. Mnohokrát se tvrdilo, že dokonalost jest v tom: nemíti nic z vnějších věcí země. Béře-li kdo na sebe tuto chudobu dobrovolně, pak jest to správné. Ale není to ten smysl, který mám na mysli. Za prvé jsem řekl, že chudý není ten, jenž se snaží vyplniti vůli Boží, nýbrž ten, který žije tak, aby byl oproštěn od vůle své i Boží, jak tomu bylo, když ještě nebyl. Tuto chudobu nazýváme „chudobou nejvyšší“. Za druhé jsem vám pravil, že chudý jest ten, který nic nezná o dílech Božích, jsa prost všeho vědění a poznání tak, jako i Bůh jest všech věcí prost. To jest „nejjasnější chudoba“. za třetí jest „chudoba nejbližší“ a o té bude nyní řeč.

Dejte však opravdu pozor! Velcí mistři řekli - a já to často opakuji: „Člověk se musí tak oprostiti od všech věcí a děl vnějších i vnitřních, aby byl vlastním místem, v němž by Bůh mohl působiti“. Dnes to řeknu jinak. Dejme tomu, že by člověk byl opravdu oproštěn od všech věcí, všeho stvořeného, sebe sama i Boha, a byl tak připraven, aby Bůh v něm nalezl vhodné místo pro své působení, tu je nutno říci: pokud je vůbec ještě něco takového v člověku, pak není chudým ve smyslu „nejbližší chudoby“. Neboť Bůh nemá ve svém díle na zřeteli, aby bylo v nitru člověka místo, v němž by mohl působiti. Proto jest chudobou ducha onen stav, kdy v člověku, oproštěném od Boha i věcí, Bůh se chce projeviti v duši, takže On sám jest jediným místem svého působení, které strpí; působením, směřujícím v sebe samo.

Tu se naskytne námitka ve slovech sv. Pavla: „Vše, co jsem, jsem skrze milost Boží.“ Ale naše řeč se přece zvedá vysoko nade vší milostí, nad poznáním, nad chtěním a nad každou žádostí. Odpověď jest tato: slovo sv. Pavla je slovem jen Pavlovým. Nelze připustiti, že by je byl vyslovil ve stavu milosti, neboť milost v něm způsobila jen to, že jeho bytost byla dokonale sjednocena a tím se její působení vyčerpalo. Poněvadž však svoje působení zastavila, tu ovšem byl Pavel opět tím, jímž býval.

Proto říkáme, že člověk má býti tak chudý, aby „místo, v němž by Bůh mohl působiti“, nebyl ani on sám, ani jeho nitro. A pokud je v člověku nějaké takové místečko, potud je ve stavu rozdílnosti. Právě proto prosím Boha, aby mne učinil sobě rovným. Neboť nejsoucí bytí jest mimo Boha, mimo rozdílnost. Tu jsem byl já sám, žádal jsem si sebe sama, nazíral jsem sebe tak jako Toho, jenž člověka stvořil. Pak jsem příčinou sebe sama podle své věčné i podle své časné bytosti. Jen proto jsem se narodil. Podle svého věčného způsobu zrození nemohu také nikdy zemříti, díky tomuto věčnému způsobu zrození byl jsem od věčnosti a zůstanu věčně. Co jsem jako časná bytost, to zemře a bude zničeno, neboť to náleží času a proto zanikne - tak jako čas. V mém zrození zrodily se současně všechny věci. Byl jsem zároveň příčinou svou vlastní i všech věcí. A chtěl jsem, abych nebyl ani já, ani věci. Kdybych však já nebyl, nebylo by ani Boha. Nežádám, abyste to pochopili.

Velký mistr tvrdí, že jeho vznět jest něčím vyšším, než jeho první vývin. Když jsem vystoupil z Boha, tu pravily všechny věci: „Bůh jest!“ Nemůže mne to však blažiti, neboť se při tom chápu jako stvoření. Však v tomto vznětu, v němž toužím státi prostý ve vůli Boží a také prostý vůle Boží, všech jeho děl i Boha samého - tu jsem více než všechna stvoření: jsem, čím jsem byl a čím budu, nyní i věčně. A v nárazu, který mne pozvedá nad všechny anděly, dostává se mi takového bohatství, že Bůh mi již nedostačuje ani ve svém Božství, ani ve svých Božských dílech, neboť v tomto vznětu vnímám, co já i Bůh společně jsme. Tu jsem, co jsem byl, neubývaje a nepřibývaje, protože jsem to nepohyblivé, jež pohybuje věcmi. Zde pak již Bůh nenalezne místečka v člověku, neboť člověk chudobou získal to, čím věčně byl a zůstane. Zde byl Bůh pojat v duchu. To je ona „nejbližší chudoba“ - kéž bychom ji dosáhli.

Kdož si neporozuměl mé řeči, nekormoutiž proto srdce své! Pokud člověk k této pravdě nedorostl, potud této řeči neporozumí, neboť to jest pravda nepomyslitelná, ze srdce Božího bezprostředně vzešlá. Aby nám však byl přisouzen život, v němž bychom to pochopili sami na věky věků - k tomu nám dopomáhej Bůh!

Amen.